Uvolnění...do ženy

V nedávném rozhovoru s Luckou jsme nakously moje období, kdy jsem se hledala a doufala, že kurzem Probuď v sobě ženu najdu část sama sebe, která mi přinese víc pochopení a jasnost v tom, kam život směřovat.

Protože si obléknu sukni a bude hotovo, že jo. Jednoduchost pěkně prosím.

Ač jsem hledala "návod", jak na sebe, tak jsem nalezla úplně něco jiného, než byl můj první plán. Našla jsem cestu k sobě, ke své podstatě, k části, kterou jsem od mala úspěšně zadupávala.

Moje mysl byla jasně přesvědčená, že ví, jakou cestou se mám vydat. Život to ale vzal jiným směrem a já jsem byla tak moc překvapená, jak to zapadá. Koukala jsem na to jako malé dítě a valila oči, kam to až sahá, co mě to za dobrodružství čeká a jak je to fajn.

Asi tak.

Asi tak nějak jsem to před těmi pár lety měla.

Dovádí mě to k myšlence o uvolnění, otevřeném srdci a důvěře v to, že se může naše cesta otevřít úplně někde jinde, ale cíl je správný. Vlastně spíš než cíl, tak podstata toho všeho.

Baví mě se si představovat jako někoho, kdo sedí nahoře a sleduje moje počínání a vidí v tom jasnost a smysluplnost. Kouká na mě, jak se tam dole motám a nechápavě občas hledím a směje se s lehkostí a radostí, jak zkouším, občas se vracím a nebo odhodlaně kráčím tam, kam mě srdce a intuice táhne. Sedím tam, jako bych tam patřila. Na té nejvyšší hoře s výhledem na ostatní kopce a sluncem příjemně svítícím do celého mého úžasného nadneseného já.

Uvolnit se sama do sebe je pro mě poslední dny docela výzva. A moc mě to baví. Sledovat se, jak se cítím a objevuji to, co jsem za život někam schovala.

Uvolnit se, že jako žena mohu víc pustit kontrolu, důvěřovat a spolehnout se na své pocity, které jsou téměř vždy správné. Že my ženy jsme jako prostor, který tvoříme. Jsme bezpečí, smyslnost a krása, která mužům udává pevnou půdu pod nohama (ač se to občas nezdá). Procházíme každý měsíc několika fázemi, které nám pomáhají pochopit svět i samu sebe. Pokud se do toho uvolníme, zjistíme, že na spoustu věcí nemusíme tlačit.

Z několika stran se ke mně dostává, že život by přeci měl být o radostech, o maličkostech, které je tvoří. O tom, že něco můžeme děláme jen tak, protože vnímáme, že nás to pro tento moment naplňuje a vidíme v tom smysl. Že občas dokážeme vypustit a povolit. Uvolnit každý napjatý sval ve svém těle a zpomalit. Protože jediné, co nás pronásleduje jsme my sami.

Svět nabírá na rychlosti a to, co platí nyní nemusí platit dlouho. Vnímat v tom nějakou kontrolu je občas až nadlidský výkon. A tak pojďme to nechat plynout a nechat promlouvat své srdce.

Při jedné své zkušenosti s channelingem jsem se díky Lucce dostala k Meditaci srdce a ta mi pomohla jako dlouho nic. Pokud potřebujete uklidnit emoce, najít sebe, vyčistit svou mysl od nánosů myšlenek a ustálit se v přítomném okamžiku, určitě ji vyzkoušejte. 8 minut snad vždycky najdete. Já praktikuji každé ráno před snídaní ;-)

A nebo pokud máte hlavou plnou, nevíte, jak snadněji, s lehkostí, radostí a slávou plynout, vyzkoušejte Access Bars - to je taky jedna z cest, která pomáhá.

Kristýna Sara